Vždycky jsem si říkala, jaké by to bylo prima, kdybychom měli doma auto opraváře, abychom měli doma nějakého kvalitního automechanika. Jenomže ne, oba dva moji bratři museli jít na střední školu, hlavně, že po mně chtěli, abych vystudovala pekařku. A taky jsem je poslechla a vystudovala jsem pekařku. Ale řeknu vám, že pekařina mě opravdu moc baví. Řekla jsem si, že když už jsem pekařka, že bych také v tom mohla podnikat. A když jsem potom v práci našla kluka, tak jsme si dali slovo a slovo a stal se z nás pár. Asi po dvou měsících jsem to oznámila rodině, že jsem si už konečně našla partnera a můj partner byl automechanik.
Super! Ano, nemohla jsem tomu vůbec ani uvěřit! A byla jsem ráda, že už konečně znám blíže automechanika, protože já jsem stále měla rozbité auto. Také to bylo určitě kvůli tomu, že jsem si vždycky koupila někde z bazaru anebo od někoho opravdu staré auto, které vždycky potřebovalo nějakou opravu. Takže ať se mi potom nikdo nediví, že se mi stále automobil rozbíjel, dokonce i můj otec nadával na jednoho mého bratra, proč třeba našel alespoň jeden z nich na automechanika nebo na nějakého opraváře? Protože i můj otec měl stále rozbité auto. A vůbec to nechápu.
Potom se otec dozvěděl, že se mu jeden muž mstí za to, že on byl povýšený a ten jeho kamarád ne. Tedy já si myslím, že už to nebyl kamarád, ale byl to spíš jenom takový škoditel, co se jenom mstí otci a stále mu propichoval gumy. Podle mého názoru tohle je opravdu hrozné. Takže jsem byla ráda, že můj partner je automechanik. A víte, jak to nakonec celé dopadlo? Můj bratr šel k němu do učení, takže nakonec to celé dopadlo ještě tak, že se z mého jednoho bratra stala také automechanik. Sice nebyl takhle vystudovaný automechanik, nebyl jím vyučený, ale stačí, aby to obkoukal, aby měl praxi a potom už může být opravdu perfektní automechanik. No řekněte, není to skvělé?
