Kdybychom my lidé měli na výběr, zda chceme někde bydlet nebo prožít svůj život pod širým nebem na ulici jako bezdomovci, nepochybuji o tom, že bychom všichni chtěli raději bydlet. Pokud možno co nejluxusněji, ale klidně aspoň skromně. Hlavně abychom měli onu pověstnou střechu nad hlavou. A nejen střechu nad hlavou, ale také čtyři stěny a vybavení takového prostoru.
Dům nebo byt, ve kterém my lidé žijeme, má totiž ve srovnání s bezdomovectvím celou řadu výhod. Neprší tam na nás, nesněží, nepadají kroupy, nefouká tam na nás, a dokonce si tam můžeme podle potřeby i přitápět, i svítit a podobně. A i používání nábytku a různých domácích spotřebičů má jednoznačně své výhody.
A nejen to. Kromě možností, které tu máme bezprostředně díky budově nebo jejímu vybavení, jsou tu i další záležitosti, kvůli kterým je rovněž záhodno nějaký ten objekt určený k našemu bydlení mít. V budově s číslem popisným nebo evidenčním, která je určená k bydlení, si totiž můžeme také úředně přihlásit své bydliště. Můžeme si tam nechat posílat poštu, ví se, že tam jsme k zastižení, a díky tomu pak můžeme využívat i služby nejrůznějších úřadů, které po svých klientech vesměs vyžadují jejich adresu. A kdo by se chtěl ocitnout mimo systém, odkázaný za všech okolností jenom sám na sebe, že? Nikdo.
Kdo má prostě své bydlení, nemusí nocovat za každého počasí někde pod mostem nebo na ulici. Nemusí snášet všechno to nepohodlí ani třeba doufat, že ho nevyžene ochranka, až se zajde na chvíli zahřát do nádražní haly.
Bydlení je prostě pro lidi důležité. A to i za cenu toho, že si kvůli němu člověk mnohdy bere hypotéku, kterou pak dlouho splácí, nebo že tu musí platit nájem či provozní náklady. Což by jako bezdomovec nemusel. Jakékoliv bydlení je totiž lepší než žádné bydlení. Všude prostě může být dobře, ale doma je prostě nejlépe.
