Ne, nebojte se, nebudeme zde házet nudnými čísly, kdy se kdo narodil a ve kterém roce něco objevil. My se jen podíváme na pár jmen. Ne, nebudeme probírat ty cestovatele, které každý zná. Mrkneme se na ty méně známé. Tak například je velmi zajímavé, že pan Eduard Ingriš se dostal do peruánských učebnic, ale u nás je to celkem zapomenutý člověk. Ne sice úplně, ale přece. Pokud vám tohle jméno přece jen něco říká a spojujete si ho s nejznámější písní pro trampy Teskně hučí Niagara, tak to máte pravdu. Je to on. Byl totiž hudebním skladatelem. Mimo jiné. Ve čtyřicátém sedmé roce odjel do Argentiny a kvůli komunistům se již nevrátil.
Procestoval pak velký kus jižní Ameriky a poznal spoustu slavných lidí. Mezi jinými to byl například Thor Heyerdahl nebo Ernest Hemingway. Po jeho smrti byly jeho materiály darovány naší zemi a nyní je jejich část uschována a zdigitalizována v muzeu jihovýchodní Moravy tady u nás ve Zlíně. Jako druhý cestovatel by mohl být pan Miloslav Stingl, muž hovořící sedmnácti jazyky. Nejkrásnější perlička jeho života je asi ta, že byl zvolen náčelníkem. On putoval například k Mayům, australským Aborigenům, Inuitům nebo také Polynésanům. Jeden indiánský kmen jej zvolil náčelníkem se jménem Okima.
Do českého jazyka by se to mohlo přeložit jako „Ten který vede“. A nyní přichází ta největší perlička. Jeho jmenování muselo schválit československé ministerstvo zahraničí. Jak to dali vědět dotyčnému kmeni jsem se již nedopátral. Nedají se vypsat názvy všech jeho knih. Ale dvě namátkou. U této první byl ovšem pouze jak spoluautor a tou knihou je „Gri-gri aneb Přiznaný půvab a zastřená tajemství Seychelských ostrovů“. Ta druhá se jmenuje „Angatar, tvůj kamarád z Grónska“. Nejprodávanější však zcela jistě byla kniha „Sex v pěti dílech světa“. Podívejte se doma do knihovny, třeba tam je.
