Bez automobilu to opravdu nejde! Nestydím se tohle říct, protože já bych se asi bez auta zbláznila. Absolutně nevím, jak bych tohle všechno řešila, kdybych neměla auto. Je opravdu hodně lidí, kteří třeba autem jezdí do práce, třeba bydlí daleko od své práce, bydlí klidně i dvacet kilometrů anebo i osmdesát kilometrů. Můj bratr dokonce jezdil, myslím do sedmdesáti kilometrové vzdálenosti, když chodil do školy. Jezdil tam takhle čtyři roky, a to opravdu každý den. Byl opravdu hodně šikovný a já jsem si říkala, že já bych takhle asi do sedmdesáti kilometrové vzdálenosti nedokázala jezdit úplně každý den anebo třeba do konce života.
Kdyby takhle někdo jezdil daleko do práce, tak klobouk dolů. Samozřejmě, že se dá jet vlakem a bratr právě jezdil vlakem. Ale později, když už měl konečně řidičák, tak poslední dva roky na střední škole jezdil automobilem. Sice to nebylo nic extra auto, nebylo ani drahé, koupil si ho v bazaru za třicet tisíc korun, ale i tak byl rád, že konečně může jezdit automobilem, protože vlak mu do školy jezdil o hodinu a půl dříve, takže vždycky byl už v místě o hodinu a půl dřív, takže ještě musel někde běhat, než se mu otevře škola. To je docela hrozné a takhle každý den! To muselo být opravdu katastrofální! Pro mě by to nebylo.
Proto jsem si řekla, že nejlepší je, když člověk má automobil anebo když ho nemá, měl by si najít zaměstnání a školu v místě bydliště anebo někde blíže, aby nemusel takhle jezdit vlakem nebo autobusem. Kam by potom dal těžké věcí? Tahat je sebou? Takže, když jedete autobusem nebo vlakem, tak máte také omezení, protože když potáhnete s sebou něco velice těžkého, tak to potom také únavné anebo z toho bolí záda. Auto je jednoduše moje srdcovka. A myslím si, že nejsem jediná, dokonce i můj bratr řekl, že je opravdu hodně rád, že má řidičák a že je bez něj si toho už nedokáže představit.
